Detroitu opravdu vládli muži Velké trojky – Ford, General Motors a Chrysler. Automobiloví magnáti překreslili mapu rychle se rozrůstajícího města; většina toho, co je tu k vidění, se dá pokládat za výsledek jejich ekonomických rozhodnutí. V roce 1918 Henry Ford postavil první z mnoha samosprávných předměstí, Highland Park. Zatímco teď žije zhruba 12 tisíc lidí, v době největšího rozkvětu to byla noblesní čtvrť s nejdražšími rezidencemi a 55 tisíci obyvateli.
Ve 20. letech byl Detroit pohádkově bohatý, střed města doslova explodoval, stavěly se tam mrakodrapy, a protože byl přelidněný, rozhodli se vybudovat nové centrum.
Polovina 20. let byla svědkem střetu automobilových gigantů: nový design General Motors proti Fordově osvědčené a vyzkoušené jednoduchosti bez ozdob. Nový design přinesl General Motors úspěch, umožnil mu předstihnout Forda a stát se jedničkou na trhu. Jejich nejnovější trendové modely vyvolaly na konci 20. let prudký spotřebitelský boom.
Budoucnost nicméně vypadala dobře. Americké vozy zažívaly boom, byly větší a větší a okázalejší a okázalejší, a město Detroit bylo v té době samozřejmě nesmírně bohaté. K 50. výročí výroby automobilů v Detroitu byla v padesátých letech Woodward Avenue natřena zlatou barvou.
Po válce se Detroit stal čtvrtým největším městem Spojených států, ale i když počet obyvatel dosáhl vrcholu a z montážní linky sjížděly nekonečné řady zlatých kočárů, sémě zániku Hlavního města automobilů už bylo zaseto. Detroit dlouhou dobu panoval, ale jeho další úpadek začal už po druhé světové válce; všechno totiž bylo založeno na autech a na jejich úspěchu či neúspěchu.
Začátek 70. let, znamenal samé potíže. Nejprve přišla naftová krize, kdy ceny benzínu šly přes noc nahoru, a Američané zničehonic strašně zatoužili po malých, úsporných vozech. Zahraniční značky začaly válcovat Detroitské výrobce, protože ti malá auta nevyráběli a konkurenci z Asie a Evropy ignorovali. A pak se zničehonic začaly zavírat továrny Fisher Body a Cadillac. Děti se stávaly svědky, že dospělí vydělávají peníze prodejem drog, a chtěly to dělat taky, protože jiná možnost, jak sehnat práci, neexistovala.
I dnes je Detroit rozdělen 8. mílí. Na jedné straně je naprosto bezpečná čtvrť s čistými ulicemi a hlídkující policií; když ale přejdete Osmou míli, ocitnete se v úplně jiném světě. Řada domů zbořených nebo vypálených, na ulicích je smetí. V Detroitu je nejvyšší počet vražd na obyvatele ve státě a každou noc zde vypukne na 70 požárů.
Když děti vyjdou ze školy, nenajde se pro ně práce. Jen v roce 2009 tu bylo zavřeno 29 škol, ve škole se přestala učit výtvarná a hudební výchova, hřiště jsou zničena. Děti nemají co dělat a zahálka je matkou všech nepravostí. Třetina obyvatel zde žije pod hranicí chudoby, ze 47 % je Detroit negramotný. Obchod s drogami, psí zápasy a sběr kovů jsou hlavní způsoby obživy zdejších lidí poté, co vyčerpali jiné možnosti.
Přinejmenším 50 tisíc domů zbouraly buldozery. Parcely zůstaly prázdné, a hodně starších Afroameričanů, kteří vyrostli na Jihu a byli zvyklí pěstovat si vlastní plodiny ke konzumaci, se rozhodlo založit společné zahrádky. Pochopili, že jídlem začíná starost o sebe sama. Hovoří se dokonce o tom, že mnoho budov má být odstraněno, a místo nich se tu bude farmařit. Někteří mají za to, že tahle rozvíjející se domácí výroba během deseti let nahradí v Detroitu průmyslovou výrobu.
„Zachráníme nejlepší část domu, dům strhneme, ale hledíme recyklovat, co se dá a to místo upravit,“ říkají účastníci asanačního projektu Goodwill, který se snaží město opět oživit. „Povzbuzujeme jeden druhého, je fajn, že za to ještě dostaneme zaplaceno, ale zároveň všem dokazujeme, že člověk, který vyšel z vězení, může něco znamenat.“
Detroit se stal jakýmsi experimentem, co se stane v postindustriální době, když se všem lidem, závislým na zdejší výrobě aut najednou vezmete práci. Pak, v 80. letech, experimentem, co se stane, když jim dáte hodně levný kokain, a oni ho budou kouřit. A nakonec město postihla ekonomická katastrofa způsobená člověkem. Teď je ve vší své podivné kráse prvním post-americkým městem.
Henry Ford postavil v kůlně za svým domem kočár bez koní, a jednoho rána jej nastartoval. Fordovo bohatství dalo na stejném místě vzniknout budově Michiganského divadla, které zaniklo paradoxně proto, že se v okolí nedalo zaparkovat. Nakonec se stavba zachránila díky tomu, že se z divadla udělalo parkoviště. Takto doslova symbolizuje odkaz Henryho Forda.
Před 100 lety ohlašovalo zrození automobilu v Detroitu druhou americkou revoluci. První mechanizovaná montážní linka na světě tady byla postavena v roce 1913 a stala se klíčem k velkovýrobě. Masová výroba a konzumní společnost daly 20. století tvář a roztočily kola amerického úspěchu. Auta převratně změnila geografii nejen samotného Detroitu, ale měst na celém světě. Ve 20. století se Detroit zamiloval do bohatství, vytvářeného jediným průmyslovým odvětvím, které rozhodlo o prudkém vzestupu Města motorů, ale také způsobilo, že se osudy Detroitu a automobilu fatálně propojily.
Počátkem 20. století podnikatelé v oblasti Detroitu – zejména Henry Ford – a využili již existujícího obráběcího a automobilového průmyslu ve městě. Včasná automobilová výroba je rozpoznatelná podle struktur jako je Ford Piquette Avenue Plant (1904). Nový historický okres Amsterdam (včetně původní továrny Cadillac, 1905) a malé továrny jako Crescent Brass a Pin Company Building (1905).
Automobilová výroba brzy ovládla Detroit a společnosti začaly z výstavbou obchodních a administrativní budov jako General Motors Building (1919), General Motors Research Laboratory (1928) a Fisher Building (1928).